Můj třetí porod – porod jako mystická Cesta Vesmírem..

Tento porodní příběh je součást mé osobní cesty k úplnému, vědomému mateřství, ženství a také cesty k pochopení významu Porodu obecně pro Lidstvo – muže, ženy, děti..

Tímto příběhem také děkuji všem! Ale hlavně ženám, dulám, porodním asistentkám včetně paní Ivany Königsmarkové za jejich nekonečnou snahu o pozitivní změny v prostředí českých porodnic, celkově v českém porodnictví a především v myšlení lidí obecně a v jejich vnímání a prožívání rodičovství a mateřství.P1080650 (640x480)

Třetí syn se narodil doma. Tady v domečku na vesnici, kde teď sedím a píši tyto řádky. Přes pěkné prožití druhého porodu jsem měla stále pocit, touhu, pokročit ještě dál, poznat ještě větší hloubku sama sebe, života a tedy i porodu. Od druhého porodu jsem sledovala dále velmi intenzivně atmosféru v českých porodnicích, aféry popisované v médiích i výpovědi mnoha žen a rodin o jejich zkušenostech s porody v porodnici i doma. Hned po zjištění těhotenství jsem začala probírat variantu domácího porodu s mužem. Protože jsem získala jeho plnou podporu, domluvili jsme se, že pokud se nic nezkomplikuje a budu se na to tzv. cítit, budu rodit doma.

Celé těhotenství bylo více a více o poznávání sebe sama a komunikaci s miminkem, s manželem, všemi ostatními. Hledala jsem zkušenosti žen s porody doma a nacházela je! Optimistické, někdy trochu komplikované, ale celkově především pozitivní příběhy domácích porodů z úst jiných žen mi byly inspirací. S manželem jsme oba přečetli skripta Lucie Suché Groverové „Aby porod nebolel“ a já se vrátila k malování. Malovala jsem především intuitivně a používala tuto techniku k meditaci i komunikaci s rostoucím miminkem v bříšku. Cítila jsem mnohem větší sebevědomí a jistotu, že vím co je pro mne a miminko nejlepší a že v jakékoli situaci tímto „nasloucháním“ sobě – mému nitru i empatií k miminku a ostatním členům rodiny zvládneme vše vyřešit a prožít.

Velmi ráda chodím. Především venku v přírodě. Je to pro mne stejně přirozené a příjemné, jako spánek, milování, chutné jídlo.  Takže i během těhotenství jsem chodila a dýchala tady po horách, okolí, případně tam kam jsme odjeli na výlet či návštěvu. Dýchala jsem a prožívala změny a dynamiku v přírodě a s přírodou. Naučila jsem se ještě více než kdy předtím věřit, že jsem – my všichni jsme, součástí přírody a jsme tady na Zemi v bezpečí. Cítila jsem, že mám sílu a schopnosti stejně tak jako tisíce žen přede mnou kdykoli a kdekoli na světě už po tisíce let porodit své dítě! A protože ctím také obecně lidská práva stalo se pro mne i po této stránce naprosto jasné, že žena má právo vybrat si, kde a s kým porodí své dítě. (stejně tak jako si vybírá kde a s kým ho počne, kde a s kým ho vychová.. ) Je to prostě důležité! J

Rozhodla jsem se mít u porodu dulu. Ne porodní asistentku, protože legislativní a společenská situace v ČR je tak napjatá a nepřející klidné práci PA, že jsem nechtěla být v takovém prostředí. Porod je posvátný rituál, který probíhá jen úplně ojediněle v životě ženy a samozřejmě jen jednou v životě dítěte a zaslouží si proto hluboké úcty. S dulou Eliškou jsem se setkala před porodem několikrát a moc jsme si rozuměly. Cítila jsem ale, že potřebuji především klid a být sama, takže Eliška mi bude oporou v případě, že bych si nevěděla rady a také společnicí mému muži, který přece jen tolik jistoty necítil. S dulou i manželem  jsme se domluvili na „nouzové variantě“  – ambulantním porodu v porodnici ve Vrchlabí. Pro tento případ jsme se tam jeli podívat a absolvovali klasickou prohlídku porodnice a předporodní konzultaci.

V sedmém měsíci těhotenství jsem už byla tak „nachystaná“ k porodu, že jsem začala mít jednou v noci porodní bolesti. Určitě se mi to nezdálo. Hned jsem si uvědomila, že na kontrole u paní doktorky minulý týden mi říkali, že se mi zkrátil děložní čípek. Byla jsem vylekaná a došlo mi, že moc spěchám. Že je báječné jak jsem už naladěná apod. ale že vše má svůj čas.. Miminko ještě není „zralé“. Zůstala jsem ležet. Vím, že stání a chůze urychluje porod, takže ležet! Meditovala jsem v úplném tichu a tmě té předjarní noci o tom maličkém miminku, které ještě není samostatné pro život mimo mé tělo. Měla jsem strach, který mne měl pomoci tuto situaci zvládnout. Strach jsem přijala i to, že se tedy miminko může narodit – slaboučké, nedonošené.. Minuty běžely. Srdce mi už tak netlouklo. Byla jsem klidnější a klidnější. Uběhla asi hodina, dvě, tři.. nevím bolesti byly časté ale nesílily. Pak začaly ustávat. Usnula jsem. Na další konzultaci na gynekologii mi řekli, že se čípek zase prodloužil. Vše bylo v pořádku.

Třetí těhotenství mne tedy provázela Intuice, Víra, Pocity a City, Příroda a s ní celý Vesmír a také Vývoj a Změny.

Od začátku května jsem měla připravenou „tašku do porodnice“ pro případ, že se rozhodneme jet do Vrchlabí.  V pátek 11.5.2012 J  jsem od rána měla tvrdnutí bříška cítila jsem tlak v podbřišku a navíc to byl přesně termín oficiálně zapsaný v těhotenské průkazce.. V poledne přijela kamarádka s dvěma syny na návštěvu na víkend. Moc se těšila na mne i na miminko, a protože sama třikrát porodila a navíc pracovala, jako dětská zdravotní sestra chtěla mi být oporou pro případný porod v domácím prostředí. Odpoledne jsem začala zapisovat, jak přicházejí stahy a bylo to pravidelné, tak jsem napsala Elišce že nastal čas.. Po 18hod mi začala odcházet hlenová zátka a pak už po troškách plodová voda. Byla jsem spokojená, naladěná, miminko bylo dávno natočené a sestoupené takže vše jak má být!  Manžel si převzal na starost našeho synka, starší syn si hrál s klukama od mé kamarádky na zahradě. Já jsem měla klid na sebe a nořila se čím dál více do rytmu porodu.

Byl krásný vysloveně letní večer. Nádherně teplo. Procházela jsem se po zahradě, mezi ovocnými stromy, koukala na oblohu, kde byl jen sem tam bílý mráček. Pravidelně po 7 minutách pak už po 5 minutách, po 3 minutách.. přicházela vlna otevírající cestu našemu miminku. Mezitím přijela Eliška. V době mezi kontrakcemi jsem si několikrát šla popovídat, ohlásit že jsem v pořádku, napít se.. Jinak jsem trávila celý večer na zahradě. Dýchala jsem ty vůně a když jsem měla pocit, že kontrakce jsou tak silné, že na ně „přestávám stačit“ obrátila jsem se k nebi a s rukama vzhůru k oblakům přijímala ty energie, kterým Věřím a nechávala Vše sebou procházet. To mi vše velmi pomáhalo. Chůze, dýchání, příroda, klid, ticho.. Vzpomněla jsem si, to už byla skoro tma, že miminko pokud je děložní čípek otevřený mohu nahmatat – tedy jeho hlavičku. Zkusila jsem to a cítila dotekem prstů tvrdou plošku hlavičky doléhající na kraj otevřené dělohy. Zázračný pocit ještě hlubšího Sebeuvědomění i Uvědomění toho procesu a miminka.

Šla jsem za ostatními nahoru k chalupě. Pomalu a tiše. Dvakrát mou cestu přerušila kontrakce, to jsem vždy zpomalila a byla více v Sobě a soustředěná na tu Sílu s jakou vše probíhalo. Elišce i manželovi a kamarádce jsem řekla, že už je miminko dole cítit a že cítím, že už to nebude dlouho trvat. Byli překvapení ale moc rádi. Když jsem je ujistila, že kromě pití zatím nic nepotřebuji připomněli mi, že pokud chci porodit venku měli by už být poblíž mne a připravit na zem matrace, ručníky atd. pro miminko. Děti už spaly. Já jsem pomalu odkráčela zpět do tmy a oni přišli po chvíli se svíčkami za mnou. Během následujících asi 45minut se začal zvedat vítr a nakonec začalo blýskat a maličko pršet. Blížila se bouřka. Já už cítila potřebu tlačit a svlékla jsem si sukni i kalhotky a byla v mém indiánském ponchu. V dešti a větru jsem ale rodit venku nechtěla. Tak jsme se domluvili, že jdeme domů do kuchyně.

Poprosila jsem manžela, aby byl u mne, ale nedotýkal se mě. Jen abych měla pocit, že mi může kdykoli pomoci s miminkem. Nebyla jsem si jistá, zda ho dokážu sama zachytit. Porod změnil svou dynamiku a já jsem hledala v jaké pozici mi bude příjemně a zároveň budu cítit dál jistotu, že jsem v bezpečí a vše je jak má být. V kuchyni se mi to nepodařilo ani ve stoje ani v kleče. Chtěla jsem si zajít na záchod a teprve tam když jsem si sedla a mírně se zaklonila v takovém trochu jako podřepu jsem se opět plně poddala rytmu posledních vln. Cítila jsem obrovskou Sílu, která procházela mým tělem. Cítila jsem jakoby se miminko samo tlačilo ven a já jsem tu jeho Sílu a Cestu měla Přijmout, uvolnit se, plně Důvěřovat.

Po třech kontrakcích manžel který klečel na zemi držel v rukou hlavičku a pak i celé tělíčko. Cítili jsme Euforii, Blaženost, Úžas. Narodil se nám chlapeček – Ivošek. Byl překrásný, růžovoučký, klidný. Eliška čekala za dveřmi a přišli s kamarádkou za námi a podali ručník na utření Ivoška. Pomaličku jsme pak všichni šli do kuchyně a já si s Ivoškem lehla a přiložila ho k prsu. Krásně začal sát. Bylo nám moc dobře. V kuchyni na hodinách bylo 20 minut po půlnoci. Byl 12.květen. Placentu vyšla až 2 hodiny po porodu. Vše bylo v pořádku. Všichni si šli lehnout a já zůstala s Ivoškem v kuchyni.

Posvátnost a Zázrak celého porodu jsme si naplno uvědomili a prožili právě během dne po narození Ivoška. První setkání starších dětí s ním a později odpoledne také mého tatínka, okamžiky Hluboké Pokory a Vděčnosti za to že Jsme! Doslova Mystérium Okamžiku, nádhera Tady a Teď a spojení Všeho se Vším tu bylo na každém kroku. Láska.

Děkuji za sebe i celou rodinu, že jsme měli možnost prožít přirozený porod takto „po svém“. Každý jsme jím prošli sami za sebe a zároveň jsme byli všichni stále spolu. Ivoškovi bylo teď 6.měsíců. Do dneška byl plně kojený. S kojením nebyl a není žádný problém. Když se na něj podívám často mi svým klidem, trpělivostí a důstojností připomíná  nekonečný Vesmír. Ten je také z našeho pohledu důstojný a tichý a přitom plný obrovské tvořivé síly a dynamiky.

Kéž by měli všichni možnost prožívat porod svých dětí jako jedinečné okamžiky na své životní Cestě. Aby neměli strach žít, rodit a vychovávat své děti po svém. V souladu s jejich nitrem a tím i přírodou a celým Vesmírem, který je vlastně neustále naším Zdrojem a my jeho součástí.

Iva S.  Ferdinandov v Jizerských horách, podzim 2012

Jeden komentář na “Můj třetí porod – porod jako mystická Cesta Vesmírem..

  1. Erika píše:

    Dobrý den, mám věřit, že jste necítila bolest a porod byl jako „procházka růžovou zahradou?“ Dost dobře si to nedovedu představit. Osobně jsem měla přirozený porod, který jsem ale prožila v ukrutných-zdůrazňuji opravdu UKRUTNÝCH bolestech, ze kterých mám ještě rok bolesti v kostech a na kůži i uvnitř těla a ze kterých jsem měla traumatické sny půl roku po porodu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *